Kontaktní prvky
Kontaktní prvky mohou mít elastický materiálový model (možnost zobrazení kontaktních napětí za předpokladu elastického chování kontaktu), nebo plastický materiálový model vycházející z Mohr-Coulombovy podmínky plasticity s vyloučením tahové pevnosti.
Plastický model je vhodný pro modelování separace konstrukce v případě tahového namáhání. Pro výpočty pažících konstrukcí je nutné počítat vždy s plastickým modelem kontaktu.
Základními parametry plastického modelu jsou koheze c, koeficient tření μ, a úhel dilatance ψ. Parametry c a μ lze zadat také nepřímo, redukcí parametrů c a tan(φ) zeminy na kontaktu. Pokud se jedná o kontakt mezi dvěma zeminami, rozhodující pro redukci jsou menší z hodnot c a φ obou zemin (hornin).
Parametry kontaktu jsou pak definovány vztahy:
Pokud nemáme přesné informace umožňující přesně určit redukční parametry, můžeme v případě ocelových konstrukcí v písčitých zeminách uvažovat 2/3, u ocelových konstrukcí v jílovitých zeminách 1/3. Pro betonové konstrukce se obvykle zadávají hodnoty vyšší. Redukční součinitel by měl být v obvyklých případech menší než 1. Úhel dilatance má obdobný význam jako v případě standardních modelů zemin. Zavedením ψ = 0 předpokládáme elastické chování kontaktu v tahu/tlaku. Plastická deformace se tak omezuje pouze na smyk.
Dalšími parametry modelu kontaktu jsou normálová tuhost ks a smyková tuhost kn kontaktního prvku vtažené na jednotku délky. Tyto veličiny si můžeme představit jako tuhost pružin v daném rozhraní. Vhodná volba těchto parametrů není jednoduchá a je patrná závislost této volby na řešeném problému. Určitým vodítkem při volbě hodnot veličin ks a kn může být vazba těchto parametrů na materiálové charakteristiky zeminy na kontaktu. Pokud je po obou stranách kontaktu tentýž materiál, lze použít následující vztahy:
kde: | t | - | předpokládaná (fiktivní) tloušťka kontaktní vrstvy |
G | - | modul pružnosti zeminy ve smyku | |
E | - | modul pružnosti |
V případě rozdílných materiálů (E1, E2, G1, G2) se uvažuje menší hodnota ks a kn.
Přestože v případě zcela plastického chování kontaktu není volba parametrů ks a kn podstatná, je velikost těchto veličin rozhodující pro úspěšné řešení uvažovaného nelineárního problému. Příliš vysoké hodnoty tuhostí (nad 100000 kN/m3) mohou vést k oscilaci numerického řešení. Naopak příliš nízké hodnoty parametrů ks a kn (pod 10000 kN/m3) zase vedou k nereálným deformacím konstrukcí.
Standardní nastavení tuhostí v programu je 10000 kN/m3.